Pozoruj svoje tělo

Řikal jsem si, že by nebylo špatny ti povykládat krátké příběh.
Duležity je, že když to budeš brat pozitivně, tak bude dycky humorné.

Šli jsme se nedávno s Joudou zas projit po kopcách Beskydskéch, tentokráte při příležitosti závodu Horská výzva 2017. Nésme žádni troškaři, tož jsme si řekli, že v rámci tréninga na B7 pudem rovnó nejdelši trasu long (62km). Nebudu vám tady ale včil popisovat, kolikrát mě Joudimír popichal hulkama, kolikrát jsme si zanadávali proč tam zas vubec lezem, esli jsme potkali vlka a podobně. To by bylo na samostatné článek.
Sóvislost to má jen tu, že jsem si ve sprše bezprostředně po tym závodě všiml čehosi zvláštniho na svym tělu. Nevim esli to máš taky tak jako já, že když si nečeho takovyho všimneš, že na to pak furt hlediš, furt si na to šaháš a zdá se tě to divny 😀 ? A že si pak řikáš „kuwa, jak je možny, že jsem si teho všiml až teď?!“.
Jako hele ja – třeba biceps mám mysim slušně vypracované, jeho velikost je přimo uměrná velikosti bicepsu keňskyho vytrvaleckyho běžca, takže o tym vim už fakt dlóho. Sténak břuch, ten mám tak ploché, že to eště neviděls! Ten mám na očách taky furt. O nohách ani nemluvim, páč tak vyrysovany létka a šlachovity stehna se taky hned tak nevidijó. No dobře no, zadek mě trochu vic trči dozadu, že když sedim, tak se kolibám ze strany na stranu a hlavu sice taky nosim jaksi divně předkloněnó dopředu, ale o tym taky vim že.
O to vic je to divněši, páč se každé den ráno a večer češu před zrcadlem a nikdá jsem si teho nevšiml, až včil po tym závodu. Asi jiné úhel pohledu nebo co a nebo jinači světlo, čojaviem. No, ale to je včil jedno, páč duležity je, že jsem si teho vubec všiml.
Najednó se ti zahledim na muj krásné krk a vidim tam v místě pod ohryzkem cosi vypóklyho, cosi co tam asi nepatři. Šáhnu na to a je to taková tvrdá hrčka cca 1cm veliká, nebolestivá a nijak neomezující činnost či pohyblivost teho krka. Hnedka jsem zkontroloval Jouduv krk, no a ten tam nic takovyho neměl. Pár dní jsem neměl daleko do úchyla, páč jsem se přistihl, že každymu bez rozdílu pohlaví jsem začal hledět na krk! Řikám si vole vzpamatuj se, je to třeba enem nějaká reakca na únavu a že se mě to určitě udělalo vlivem teho sportovniho výkona. Jenomže, ono to ani po pár dnech nemizelo – viš jak, furt na to hledíš, šaháš si na to a přeméšliš o tym, že ti to pak nedá a zapneš Google! No to fakt nebyl vubec dobré nápad! Na vhodně zvolené dotaz ti Google vyjede stovky článků z nich mezi prvnima je jeden s nadpisem, že bulka na krku by se neměla podceňovat, protože by tě mohla aji zabít! Nedá ti to a začteš se trochu a zjistiš, že to só přesně ty tvoje příznaky, no jak jinak že 😀 ?! NIC! Vykašlal jsem se na to ho celé čist! Napadlo mě eště, zkusit zapátrat v nějakéch staršich fotkách a vem si, že jsem to tam měl už na fotkách asi měsic staréch a prostě jsem si teho za tu dobu ale vubec nevšiml!
Každopádně mě to nakoplo k temu, že jsem neváhal a hned s tim šel k mojemu MUDrovi. Jako nevykládal jsem mu, že už dáááávno znám diagnostiku z Googla 😀 Pochválil mě, že jsem přišel. No a už jsem byl v tym kolotoču MUDr – FNOL – všelijaky vyšetřeni – odběry žluté a červené – ultrazvuky a dalši testy co eště budu podstupovat.

Smyslem tehoto článka neni vubec to, jak to nakonec dopadne, ono to totiž samože dopadne dobře. Chtěl jsem ti timto příběhem jen řict, že neni vubec na škodu si začít víc a častějš všímat a pozorovat svoje tělo, kór v tym našim krásnym věku. Protože kuwa nikdy neviš, esli už pak nebude třeba pozdě na to, dát to tělo zas znova do pořádku.

Takže – kluci a holky – pozorujte si pravidelně svoje těla a třeba nejlip aji navzájem, víc očí víc vidí. 😉